logo Facebook
i slova jsou činy

Lidé se s pomocí médií snaží formovat společnost i skutečnost…

11. června 2020 16:11 / autor: Zdeněk Duspiva

Mnoho lidí i politiků již dávno pochopilo vliv a možnosti digitalizovaných a téměř neomezených médií v dnešním postmoderním světě.  Rychlost mediálního šíření ještě více než v minulosti dokáže z kohokoliv ve dnech, hodinách či dokonce v minutách vytvořit hrdinu a idol. Totéž však platí i v negativním gardu, tedy vytvoření zločince nebo alespoň menšinového nepřítele pro většinu. I to je jeden z principů politického působení – předhazovat „lidu“ vhodné a ideálně nějak nesympatické nepřátele. Mnohdy se uplatní principy známé již dávno při vzniku šikany v jakékoliv podobě, kdy se mnoho členů společnosti přidává raději na početnější stranu „šikanujících“ než aby se sami dostali pod soustředěný tlak do skupiny společensky odsouzeníhodných „zločinců a škůdců.“

K jakékoliv události a společenskému či politickému tématu se poslední roky vždy objeví mnoho lídrů a mluvčích různých názorů. Často vyhrávají ti nejukřičenější nebo nejrafinovanější, mnohdy i dílem náhody nebo ještě víc díky obyčejné lidské hlouposti a určité formě zjednodušující naivity publika. Vlna nadšení a sympatií se pak rychle rozlévá a přelévá od jednoho „rychlohrdiny“ k dalšímu, jen málokdy je přízeň a vděčnost trvalejšího charakteru. Součástí dnešního politického i komerčního souboje je potřeba zviditelnění, třeba jen formou antagonistického názoru (mnohdy až moc viditelně oponentní za každou cenu…), který zaujme média a o zájem množství současných medií je postaráno. Příkladem nemusí být zrovna třeba tak intenzivní epidemiologická éra, ale funguje to prakticky ve všech tématech.

Aktuálním příkladem jsou tradičně třeba blížící se krajské volby, které jsou historicky náročné v hledání vhodných kandidátů a hlavně zásadních témat pro odlišení soutěžících subjektů. Problémem je, že drtivá většina politických uskupení má v zásadě pro voliče velmi podobná témata, plány a nakonec i cíle. Šanci na mediální zviditelnění pak i tady mají jiné a spíše extrémní názory a nápady nebo teatrální a okrajová témata. Nakonec pak, i přes kreativní snahu a moderní formy komunikace, převládá spíše jen soutěž „krásy“ mezi lídry.

My pamětníci máme z minulého století dostatek dílčích zkušeností z bipolarizovaného světa s omezenými možnostmi objektivních informací. I tehdy existovala mediální manipulace, ale poněkud jednodušší a okatější. Třeba formulace při označování Varšavské smlouvy a Severoatlantického paktu na jedné straně barikády a na druhé obráceně – Varšavský pakt a Severoatlantická smlouva. Dnes ale mediální obsah rozhodně není jednoduše tvořen černobílým dělením na pravdu a lež, ale je mnohobarevný a mnohovrstvý. Média působí všemi formami a manipulativními technikami včetně nepravdivých či neúplných zpráv. O správnost se občas kromě regulátorů starají bojovníci i lovci „fake news,“ kteří jich však sami občas s úspěchem využívají.

Stejně jako dřív i dnes v roce 2020 je i při konzumaci médií potřeba využívat zdravý selský rozum a občas i „počítat do pěti.“

 

Zdeněk Duspiva