logo Facebook
i slova jsou činy

Zahraniční zpravodajství České televize

18. dubna 2019 05:00 / autor: Jan Mrzena

Vidět svět vlastníma očima, nepřebírat pouze informace velkých zahraničních domů a světových agentur, je dnes důležitější než kdy dřív. Pro všechny, kdo si potřebují nebo chtějí utvářet vlastní názor na to, co se děje, ve světové politice či obchodu, je zahraniční zpravodajství nezbytné. Ovlivňuje nás dnes víc, než si jsme schopni připustit. V České republice se systematicky zahraničnímu zpravodajství věnuje pouze Česká televize a Český rozhlas. Česká tisková kancelář z ekonomických důvodů omezila tuto činnost na minimum.

Česká televize má deset zahraničních zpravodajů a chystá se otevřít jedenáctou misi. V závěru minulého roku došlo ke dvěma změnám - v Tel Avivu skončil Jakub Szántó a v Paříži Petr Zavadil. Oba zkušení zpravodajové se a po návratu do Prahy přetavili do nově zřízených pozic koordinátorů zahraničních zpravodajů. V Izraeli teď působí David Borek a ve Francii Jan Šmíd (dříve pařížský zpravodaj Českého rozhlasu). Dalšími zahraničními zpravodaji jsou David Miřejovský (Washington), Lukáš Dolanský (Brusel), Dana Zlatohlávková (Varšava) , Miroslav Karas (Moskva), Václav Černohorský (Berlín), Lukáš Mathé (Bratislava), Barbora Šámalová (Hong Kong) a Bohumil Vostal (Londýn). Aktuálně se připravuje otevření nového postu v Istanbulu. Jako první zpravodaj tam nastoupí Václav Černohorský, kterého by měl v Berlíně nahradit Martin Jonáš.

Zahraniční zpravodajové České televize přispívají nejen do všech zpravodajských pořadů, ale mají i „svůj“ denní formát Horizont ČT24. Ten moderují Martin Řezníček a Martin Jonáš, tedy právě dva bývalí zahraniční zpravodajové.

Rozsah vlastního zahraničního zpravodajství České televize průběžně zvětšuje. Jde o nákladnou veřejnou službu, která je ovšem nezbytná - otevírá naše okno do světa. A i když na výběr událostí, jejich význam nebo způsob informování o nich může vyvolávat polemiku, je podstatné, že se do našeho veřejného prostoru dostanou. Nikoliv očima globálních agentur a mediálních domů, ale očima vlastníma. Pro pluralitu názorů i spektrum událostí je dobré, že rozsáhlé zahraniční zpravodajství dělá také Český rozhlas. Jen škoda, že (i díky nezájmu valné většiny printů a webů) došlo k dramatickému omezení zahraničního zpravodajství v České tiskové kanceláři. Tam chybí peníze, které před krizí poskytovalo ministerstvo zahraničí. V současném státním rozpočtu by se peníze v řádu deseti milionů určitě najít daly.