logo Facebook
i slova jsou činy

Jefim Fištejn: Jsem nespokojen s tím, jak se vykrývá situace ve Spojených státech

17. listopadu 2018 13:00 / autor: Monitor

Na začátku března vznikla petice Braňme média veřejné služby. Byla to jedna z reakcí na inaugurační projev Miloše Zemana a na jeho návod jak odvolat stávající Radu České televize v TV Barrandov. Petici podepsalo 18 tisíc lidí a petiční výbor jí poslal do Senátu. Horní komora se peticí zaobírala až na podzim. Z iniciativy Jiřího Oberfalzera (ODS) zorganizovala 23. října veřejné slyšení. Česká média přináší informace z vystoupení některých hostů.

Publicista Jefim Fištejn: "Situace kolem veřejnoprávních sdělovacích prostředků mi připomíná starý dobrý vtip o opilci, který ztracené klíče hledá pod lucernou... Na otázku, proč, když je ztratil za rohem, říká – protože je tady světlo... Sdělovací prostředky veřejné služby jsou transparentní. Jsou právě tím světlem. Protože to, co nabízí odpůrci, není rozsvícení světla za rohem. Ale zhasnutí toho jediného, které zde existuje.

Co kdo z vás ví o rozhodovacích procesech, o vlastnické struktuře, o zákulisním lobbování v jiných, nechci je ani jmenovat, ve sdělovacích prostředcích tzv. komerčních, ať už jsou to televize nebo rádia. Nevíme vůbec nic. Kdo aspoň zná vlastnickou strukturu, žasne nad tím, jak je to vůbec možné a jak tyto sdělovací prostředky se mohou uplatnit coby nezávislé, nebo mohou si přivlastnit predikát coby nezávislé prostředky. Co říkám – a obhajoba veřejných médií – vůbec neznamená, že je vnímám nekriticky.

Sám mám pověst tzv. kontroverzního novináře, i když tomu slovu nerozumím. Nevím, co je kontroverzního na postoji, který se poněkud odlišuje od obecně platného. Nevím, jestli Ježíš Kristus, Jan Hus, Einstein nebo Masaryk byli dostatečně kontroverzní, aby zanechali v dějinách nějakou stopu. Proč nejsem spokojen? Protože neexistuje člověk anebo se nemůže nazývat vnímavým a kriticky smýšlejícím člověkem, ten, který je spokojen s objemem a kvalitou informací, kterou poskytuje sdělovací prostředek veřejné služby. Takový člověk existovat nemůže. Na vlastním příkladu chci ukázat, že lze být nespokojen s něčím, nějakým aspektem, a přitom spokojen s celkovou činností.

Jak v Českém rozhlase, tak v České televizi jsem mimořádně spokojen s tím, jak se vykrývá poněkud složitá situace v Rusku. Jsem stejně tak nespokojen s tím, jak se vykrývá situace ve Spojených státech. Protože mám pocit, že normální divák, posluchač, který se nezabývá amerikanistikou jako já, neleží v tisku americkém, tak z toho nemůže mít jasnou a zřetelnou představu o původu procesů. Příliš často v rámci boje proti konspirologii se nahrazuje vnímání a analýza situací ve Spojených státech právě konspirologií, z níž vyplývá, že to, co se tam odehrává, je důsledkem mocného působení zákulisního a všemocného Putina. Nikdo tolik neposloužil věci mytologizace tohoto vůdce jako ti, kteří přisuzují veškeré americké procesu jeho působení. Měli by takoví lidé vysvětlit, jak je možné, že ten, kdo umí obrátit veřejné mínění ve Spojených státech, neumí u sebe doba zastavit strmý úpad popularity...

Jak rozhlas, tak televize nám málo vysvětlují podstatu věcí. Můj pojem je právě v tom, že situace je tolik jednostranná ve svém výkladu, u nás, že jednostranná ve svém výkladu ve Spojených státech. Naši zpravodajští vyslanci ve Spojených státech jsou lidi. A jako lidi podléhají vlivu mediální situace v té zemi, o které nás spravují. Proč má ten vliv takovou jednostrannou podobu? Právě proto, že i přes existenci nějakých drobných a veřejných institucí ve Spojených státech existuje jen National Public Radio, které je obdobou veřejnoprávních prostředků, má strašně nízkou poslechovost a minimální vliv.

A co zbytek? Zbytek je přece nezávislý, komerční a svobodný... Co tam vidíme? Vidíme tam proces monopolizace, který by očekával Českou republiku, kdyby zmizela média veřejné služby. Nemyslím tím ekonomické monopolizace. Ta by byla taky, a možná velmi nepříjemná. Protože kdo by asi tak nakoupil ty uvolněné vysílací frekvence, televize, rozhlas atd. atd. Koupili by je ti, kteří toho už na mediálním poli koupili dost. Ale já nemluvím o ekonomické monopolizaci. Mluvím o monopolizaci názorové. Protože jak jinak vysvětlit, že ve Spojených státech 95 % médií se veřejně hlásí jenom k jedné politické straně, zatímco 5 % k druhé politické straně? Muselo dojít k určité výchově novinářů, výchově čtenářské obce, která je náchylná vnímat argumentaci. A tak dochází k tomu, že vzniká mimořádná nerovnováha monopolizace sdělovacích prostředků, což naprosto neodpovídá náladám obyvatelstva, náladám veřejnosti. Tak vzniká i to, že se ve Spojených státech vytrácí odkazy na reálně existující zdroje, na lidi, a nahrazuje to neznámý anonymní zdroj, který je dnes nejpopulárnějším zdrojem ve Spojených státech vůbec. Mám zato, že příští Pulitzerovu cenu dostane anonymní zdroj... Ani tak vážení lidé jako Woddward, známý z Watergate, když vydal svou poslední knihu, nepoužívá tam jména, ale anonymní zdroje. Takže odkazy na jeho názory se stávají bezpředmětnými. Odposlechnout anonymní zdroje – jedná bába povídala – je to nejjednodušší. Proti tomu, aby snížením role anebo zmizením veřejnoprávní služby, proti tomu, k čemu by nepochybně došlo, a došlo by nepochybně ke stejné situaci, jako kontroverzní publicista už bych se nemohl uplatnit vůbec, protože určitě prostředí by mě prostě – jako nositele nesprávných názorů – z toho vyšouplo. A proto je moje osobní zainteresovanost na tom, být jako ostrůvek opravdové nezávislosti; nezávislosti i vůči oligarchům i vůči dominujícímu názoru, který nějakým způsobem je spojen s elitou, aby k tomu nedošlo. Proto tady obhajuji tato veřejnoprávní média."