logo Facebook
i slova jsou činy

Hana Marvanová: I Ladislav Jakl byl součástí pracovní skupiny, které připravovala v České národní radě zákon o České televizi a o Českém rozhlasu jako veřejnoprávního média

13. listopadu 2018 13:00 / autor: Monitor

Na začátku března vznikla petice Braňme média veřejné služby. Byla to jedna z reakcí na inaugurační projev Miloše Zemana a na jeho návod jak odvolat stávající Radu České televize v TV Barrandov. Petici podepsalo 18 tisíc lidí a petiční výbor jí poslal do Senátu. Horní komora se peticí zaobírala až na podzim. Z iniciativy Jiřího Oberfalzera (ODS) zorganizovala 23. října veřejné slyšení. Česká média přinesou informace z vystoupení některých hostů.

Platforma Svobodu médiím - Hana Marvanová: "Řekla bych pár slov o této naší platformě. Vznikli jsme v první polovině roku 2015, čili fungujeme asi tři a půl roku. Čím dál víc si uvědomujeme, jak je velmi důležité bránit nezávislost médií. Už v roce 2015 bylo zjevné, že tady existují útoky na média jako taková. Tendence si je podmanit ze strany různých vlivných skupin ekonomických, politických... To je trend v celém světě. Není to jenom u nás. Zejména se množí a zvyšují tendence útočit zejména na média veřejné služby. Proč právě na ně? Protože právě ta slouží veřejnosti a nejlépe mohou sloužit veřejnosti, protože jsou veřejností placená. Tudíž pro každého je velmi obtížné si je podmanit. Proto existují velké tendence buď na ně útočit, snižovat jejich vážnost, nebo dokonce hrozit tím, že by bylo zapotřebí je „vyhodit do povětří“. Nemohli bychom udělat větší chybu, než kdybychom toto dopustili.

Pan Šmíd ve svém úvodním vystoupení zmiňoval, že jsou tací, a citoval dokonce pana Jakla, bývalého poradce bývalého prezidenta Klause, že máme ČR a ČRo, protože jsme je „zdědili“. Ono to tak není. Je zajímavé, že takto hovoří i ti, kteří byli u zrodu veřejnoprávních médií. Chtěla bych říct takovou poznámku, na kterou se zapomnělo. I Ladislav Jakl byl součástí pracovní skupiny, které připravovala v České národní radě zákon o České televizi a o Českém rozhlase jako veřejnoprávního média, nikoliv jako státní vlnku, jak tehdy byla ta tendence...

Od té doby s plným rozhodnutím tehdejšího parlamentu tato média máme. Máme média, která mají sloužit veřejnosti. Je to vyjádřeno i v textu zákona, že v příslušných radách mají být zastoupeny různé zájmy – sociální, kulturní, politické, národnostní atd., aby byla zajištěna pluralita a nezávislost toho vysílání. Já se domnívám, že tento základ je dobrý. Ale není úplně dopracovaný. Nemá všechny pojistky proti tomu, kdyby to chtěl někdo zneužít. Proč ty pojistky tam nejsou? To bych chtěla říct jako pamětník, jako spolupředkladatel toho zákona.

Psal se tehdy rok 1991, a veřejnoprávní vysílání vznikalo rychle z nutnosti ustavit tady duální vysílání. Myslím, že to byl klíčový krok, velmi důležitý. Ale tehdy ještě neexistoval Senát, neexistovaly další instituce. Kdybychom už měli dobudovaný ústavní systém, tak nepochybují, že by veřejnoprávní média byla lépe zakotvena v ústavním systému, aby mediální rady nebyly voleny jenom Poslaneckou sněmovnou, kterou může ovládnout jeden nebo dva vítězové voleb. A to potom vytváří možné tlaky, že kdy jednoho dne vyhraje někdo, kdo nebude přát médiím veřejné služby, tak je tou prostou většinou event. může v Poslanecké sněmovně omezit. Role Senátu je důležitá. Ale víme dobře, že Senát tady nemá žádné výsostné právo. Může jenom vracet zákony, a velmi snadno ho může sněmovna přehlasovat.

Já se domnívám, že nastavení médií veřejné služby, že jsou nezávislá, že je velmi důležité uhájit. Ale do budoucna se musí diskutovat o tom, aby byly pojistky proti zneužití mezer. Jsme tady na půdě Senátu. Za platformu jsem velice ráda, že senátoři svolali toto slyšení, protože – tak jako média jsou pojistkou demokracie a hlídačem demokracie, tak my – jako platforma – chceme neustále burcovat veřejné mínění – ve spolupráci se senátory, že média veřejné služby je zapotřebí bránit. Pokud obranné mechanismy nejsou dostatečné v zákonech, osobně bych, jako právník, si představovala do budoucna diskusi nějakého zakotvení ochrany veřejnoprávních médií. Třeba i v Ústavě ČR. Protože jde o naplnění práva lidí na informace a svobody projevy, tedy o naplnění ústavních práv.

Pokud nejsme v této situaci, tak pak zbývá, a je to velmi důležité, abychom neustále přesvědčovali, že média potřebujeme, aby se veřejnost sama nezbavila toho, co pro svou informovanost potřebuje. V tom vidím jako spojence Senát. Protože o Senátu se taky často říká, že je to důležitá pojistka demokracie. Vnímám to tak, že k obraně veřejnoprávních médií se tady určitě nescházíme ani poprvé, ani naposledy, ale že je to jedna ze záruk, když se takto budeme scházet a budeme veřejnost přesvědčovat, že média veřejné služby jsou důležitá, a že když na ně někdo útočí, tak povstanou proti tomu nejen občanské iniciativy, ale i třeba senátoři. Myslím, že i za stávající situace, tedy nedostatečné, dle mého názoru, legislativní úpravě a pojistek nezávislosti médií veřejné služby, je možné je zachovat. Proto bych závěrem chtěla poděkovat za toto veřejné slyšení, které vnímáme jako jedno z mnohých na cestě, kterou jdeme společně na obranu veřejnoprávních médií."